Sněží a já kráčím sama noční krajinou.

Stěží, dokážu přijít na to, jak být stále s tebou.

Leží na zemi bílá krása snoubená s pokorou,

pomalu běží čas, který vnímáš jako chvíli znavenou.

To právě padá vločka za vločkou…



Ref.:Já vím, věř mi, že vím,

vím jak tě nést tou bílou nádherou,

vím jak tě nést na svých ramenou.



Mé stopy ve světle lampy shrbené,

se topí, jsou jako stříbro smočené.

A z hloubi své duše přání mám jediné,

to aby, ty stopy zároveň byly i tvé.

Vidím, jak padá vločka za vločkou….


ref.: Já vím, veř mi, že vím,

vím jak tě nést tou bílou nádherou,

vím jak tě nést na svých ramenou.

Ráda teď počkám, až se ta bílá krása rozpustí,

už nemám strach, co plnil mě úzkostí.

Procitám, a ty stopy se jako ticho ve mně rozhostí,

zůstávám dál v krajině kráčet s milostí….

To právě padá vločka za vločkou.